Přehled recenzí

Právě mi skončila zkušební doba a musím říci, že jsem zatím nadšena. I když výběrové řízení trvalo trošku déle, komunikace byla naprosto bez problémů – neustále jsem věděla, co se děje, což bylo super. Co se týče pracovního prostředí, open space mě ze začátku trochu zaskočil, ale teď vidím, že je to má více výhod než nevýhod. Otevřený prostor podporuje spolupráci a umožňuje snadnou komunikaci s kolegy, kteří jsou naprosto úžasní.

Můj pohovor do marketingového oddělení ve startupové společnosti byl příjemných zážitkem. Již od prvního kontaktu bylo patrné, že jednání se společností je rychlé a efektivní – komunikace probíhala přímo s vedením firmy, což umožnilo rychlé rozhodování a téměř okamžitou zpětnou vazbu. Během pár dnů po pohovoru jsem obdržela pracovní nabídku, což ukazuje na flexibilitu a efektivitu celého náborového procesu. Prostory společnosti jsou čisté a příjemné, s dostatkem denního světla a místa pro týmovou spolupráci. K dispozici je také výborná zrnková káva, což je skvělý bonus pro každodenní pracovní rutinu. Atmosféra je neformální a firemní kultura přátelská i transparentní, což přispívá k pocitu, že každý má možnost ovlivnit dění ve firmě a podílet se na jejím rozvoji. Velmi mě potěšila i otevřenost společnosti k participaci na důležitých rozhodnutích. Jako člen týmu se můžete aktivně podílet na směřování firmy a mít skutečný vliv na její budoucí růst. Navíc je společnost dog friendly, což vytváří příjemné a uvolněné pracovní prostředí. A co je ještě důležitější – firma klade důraz na work-life balance, což ukazuje, že jim opravdu záleží na spokojenosti svých zaměstnanců.

První kontakt proběhl telefonicky, následovalo první kolo pohovoru, které bylo chaotické, nicméně potenciální nadřízená byla velmi příjemná a velmi se zajímala o dosavadní praxi a zodpověděla mi všechny dotazy. Po třech týdnech jsem byla pozvaná na druhé kolo, které proběhlo s nadřízenými šéfové. Za dva týdny jsem se dozvěděla, že pozice se nebude obsazovat.

Průběh výběrového řízení hodnotím kladně. Druhý den po zaslání životopisu jsem obdržela email s návrhem termínu telefonického screeningu. Personalistka byla velmi příjemná, bavili jsme se o pozici, mojí kariérní historii, chvíli anglicky, taky jsme probrali očekávání. Následující týden pak došlo na osobní pohovor s teamleaderem, bavili jsme se o požadovaných znalostech, o tom, co firma dělá, ptala jsem se na to, jak to chodí v týmu a vše, co mě zajímalo. Pohovor proběhl v neformální atmosféře, byla to velmi pozitivní zkušenost. Za další dva týdny jsem dostala info, že se firma rozhodla pozici neobsazovat, ačkoliv inzerát byl zveřejněný další měsíc.

Ša jsem k nim do Avenue Hotels na pohovor, pán mi rovnou potykal a že mu ráno vypadla recepční, tak jsme dělali pohovor přímo za recepcí. Řekl, že by mě hned vzal a ať se mu ozvu do 5 dnů, jak to vidím. Nakonec jsem mu volala, psala a on odepsal, že jestli nemůžu nakonec nastoupit až další měsíc. Odpověděla jsem, že ano a on ať s tím rozhodně počítám, dal mi i termín na zaškolení. Tak mu píšu a volám před termínem školení a on že nakonec vzala paní majitelka svou kamarádku a že mám smůlu:)

V Globusu se vůbec nikdo nenamáhá odpovědět zájemci o práci, dokonce ani Německé vedení

Chtěl jsem změnit práci a kamarád co dělá strojvedoucího mi řekl ať jdu k nim. Po nějaký diskuzi a ním, že potřebuji být kontaktu s lidmi mi dal číslo na personální ať se optám podrobněji. Volám na číslo, které mi dal a zvedne mi to přijemná paní personalistka. Řikám, že chci dělat vlakvedoucího a ona, že dělá jen strojvedoucí, ale že mi číslo dá na kolegyni co dělá vlakvedoucí. Tak poděkuji a volám na ono číslo. Zvedne to paní, normálně se představím a slušně jí požádám o informace ohledně pozice vlakvedoucího. Tak mi začala nadávat, že jako co jí volám a jestli si uvědomuji, že to je náročná práce, že jsou potřeba psychotesty, nástupy ve 3 ráno, atd. Na moje argumenty, že mám za sebou XY úspěšných psychotestů ze složek, kde jsou milionkrát těžší než k nim, vstávání mi nevadí, tak opět najela na to samé a poněkud víc arogantně. Tak jsem to nevydržel a zavěsil to, protože na tohle jsem nebyl zvědavý. Jednalo se o pozici v Praze.

Na pohovoru se mě zeptali, jakou mám vysněnou práci. Odpověděla jsem, že vysněnou práci nemám, načež mě pan personalista začal přesvědčovat, že každý má vysněnou práci. Po asi dalších dvou otázkách na moji vysněnou práci jsem se dozvěděla, že pan personalista by chtěl být rentiérem a uchazeč předemnou chce mít své hospodářství, tak jsem slušně odpověděla, že je mi to líto, ale že já si kvůli němu svoji vysněnou práci vymýšlet nebudu a že rentiér podle mě není práce. Následně, když jsme se na pohovoru bavili, jak často by si pan nadřízený představoval organizovat akce pro zaměstnance, což bylo součástí náplně práce, odpověděl mi, jestli mi to rovnou nemá všechno krok po kroku napsat. Pak jsem se na pohovoru dozvěděla, že spolupracovat s ženami je obtížné a problematické. Výsledkem pohovoru bylo to, že mě přijali a ja práci odmítla. Vše jsem narovinu vysvětlila jak panu manažerovi po telefonu, tak panu personalistovi osobně. Dle nich proběhl pohovor naprosto v pořádku.

Byl jsem před měsícem na pohovoru na Disponenta logistiky...pan jednatel hrozně rád slibuje a maže med kolem pusy ..taková slibotechna...za málo peněz hodně muziky...pozice je již obsazená, avšak nějaká reakce ze strany firmy neproběhla, i přes slib jednatele a vedoucího logistiky, že dají vědět...

Vedoucí personalistka mi zavolala, rovnou navrhla termín prvního kola pohovoru - na 30 minut OSOBNĚ. Následně poslala EMAILEM adresu a čas setkání. Bohužel jsem zapomněla v záplavě další práce tuto schůzku překopírovat do el. kalendáře a tudíž jsem se nedostavila. Omluvu jsem poslala ještě následně po tel. dotazu personalistky a jako chorobně dochvilného člověka mě to mrzí.

Zkoušela jsem se přihlásit na pozici, pro kterou jsem úplně nesplňovala podmínky, ale zkusit jsem to chtěla. Nebyla jsem úspěšná. Nicméně chci vyzdvihnout přístup letiště. Během 2 týdnů kdy probíhalo výběrové řízení mi vždy přišel email, který mě obeznámil se situací, např. že se stále zpracovávají podklady a že mě i nadále budou informovat. Nakonec mi přišel email, že vybrali vhodnějšího kandidáta. V pořádku. Opravdu chci jen vypíchnout to super jednání, takhle by to mělo fungovat všude.

Paní majitelka (?) mě pozvala na zkušební den, abych věděla, co od práce čekat. Hned ten den jsem jí psala zprávu, že mám o práci zájem a zda se můžeme nějak domluvit. Bez reakce. Další den volám, bez úspěchu. Přišla mi sms ať volám později nebo píšu sms, napsala jsem sms, bez reakce. Další tři dny pokusy z mé strany o navázání kontaktu. Bez úspěchu. Poté přišla sms s omluvou, a že se ozve později. Už se neozvala a já se snažit přestala, podle mě zcela logická reakce. Nedoporučuju.

Na pohovoru mi bylo řečeno, že můj potenciální budoucí vedoucí je cholerik a čas od času všechny jen tak seřve, jakože pro sport asi. To bych byla ochotná akceptovat, byť je to podivné. Na pohovoru mi řekli, že mě chtějí a dali mi nabídku. Nabídka se mi celkem líbila a tak jsem ji chtěla přijmout. Jenže v ten moment mě ghostnuli. Chtěla jsem nějaké informace o nástupu, nebo třeba nabídku mít písemně nebo tak, tak jsem opakovaně volala a ptala se po těchto informacích. Pokaždé mi bylo řečeno, že mi to "dnes už někdo pošle". Od tohoto incidentu uběhl rok, třikrát jsem urgovala telefonicky, stále jsem nedostala jediný email, telefonát s rozřešením, nic. Samozřejmě, že jsem nastoupila jinam.

Pohovor proběhl v březnu. Měla jsem z pohovoru dobrý pocit, zdálo se mi, že mě chtějí. V návaznosti na něj bylo do týdně druhé kolo, což byl online test asi na dvě hodiny. Výsledky z online testu jsem měla nadprůměrné, tak jsem si říkala, že to bude fajn, třeba mě vezmou, když se na pohovoru tvářili že jo a pak mám dobrý výsledek z online testu. Jenže v ten moment mě ghostnuli. Několikrát jsem volala personalistce a připomínala jsem se, jestli mi tedy zašlou nějaké informace, cokoliv, přijata/nepřijata/další kolo. Trvalo to půl roku, než mi v srpnu přišel automaticky generovaný email, že nejsem na pozici přijata. Mezitím už jsem samozřejmě dávno pracovala jinde.

Odpověděl jsem na inzerát restaurace Los Capolitos v Olomouci. Po pár dnech mi paní vedoucí volala a pozvala si mě na pohovor a mi řekla, ať si rovnou vezmu nějaké starší oblečení, že se na práci podívám. Přišel jsem na pohovor, vedoucí mě zavedla do kuchyně, kde mi řekla pár věcí o práci a řekla mi, že mám jít za jednou slečnou (zaměstnankyní) a říct jí, aby mi něco z práce ukázala. To jsem udělal, slečna byla velmi milá a ukazovala mi, jak se tam dělá jídlo, jak se dělají objednávky a další věci. Pak mě nechala, ať si taky něco zkusím. Po asi 2 hodinách za námi přišla vedoucí a řekla mi, že mám přijít v určitý datum, 4 hodiny před zavíračkou a zaměstnanci mi ukážou, jak se zavírá restaurace, prý se mi poté ozve a naplánujeme směny. V ten datum jsem přišel, zaměstnanci tam byli úplně jiní a nějak nevěděli, co se mnou. Vedoucí tam nebyla a vůbec jim nic neřekla. Pořád si mě tak divně přehazovali a celkově to bylo strašně zmatené, vůbec mi z té situace nebylo psychicky dobře. Dělal jsem všechno, co mi řekli a vážně jsem se snažil. Ke konci mi jedna zaměstnankyně řekla, že se mi vedoucí ozve na Messenger, dal jsem jí kontakt na můj Messenger a rozloučili jsme se. Čekal jsem asi 2 týdny na zprávu, ale nikdo mi nenapsal. Tak jsem zkoušel psát na telefon, ze kterého mi volala vedoucí, ale nedostal jsem odpověď. Volal jsem na něj, nikdo mi to nebral. Na internetu jsem našel číslo na restauraci, tak jsem tam psal a následně i volal, ale bez odpovědi. Pak jsem našel jejich e-mail, tak jsem to zkusil tam. Po asi 2 týdnech mi odpověděla vedoucí na e-mail, že doplnili stavy, že už mě nepotřebují. Nejlepší na tom bylo, že na Fajnbrigady.cz byl asi po 2 týdnech od pohovoru znovu vyvěšen inzerát, že hledají brigádníky a byl tam ještě další měsíc. Po asi 3 měsících od pohovoru mi přišla na Messenger zpráva, že jsem nevrátil jejich triko, že ho mám donést zpátky do restaurace. Nemusím ani říkat, že jsem na danou zprávu nikdy neodpověděl a zaignoroval jsem to.

Přes Jobs.cz mě našla agentura, že by o mě měla zájem tato společnost. Pokecal jsem s paní s agentury, že mi teda CV přepošle do společnosti. Za týden mi volala HR z této společnosti jestli se mohu dostavit na pohovor, že se jim zamlouvá. Vyrazil jsem na pohovor do Malešic. Byl leden sněhová kalamita. J*bu se tam pres celou Prahu ze Zličína, mhd zpoždění, ale přijdu ještě s předstihem. Po ohlášení, že mám zde pohovor mi dá paní HR vodu klasický a omluví se, že manager má zpoždění. Což by nevadilo a je to pochopitelné. Po cca půl hodině přijde pan manager, nepodá mi ani ruku a řekne mi, že neodpovídám jejich profilu a že pohovor ukončuje. Takže den v prdeli, vedení si moje CV přečetlo až se uráčili dojet a říct mi tohle h*vno. Takže den dovolené v prdeli, peníze taky a zabití cca 4 hodin jen na cestu do Malešic. Jel jsem sockou.

Pohovor probíhal přímo s jednatelem. Ze začátku zkritizoval firmu, kde pracuji (ve smyslu, ze my jsme nic oproti nim). Vysvětlil náplň pracovní pozice, ukázal systémy, ve kterých pracuji, jednalo se zejména o obsluhu e-shopu a vyřizování poptávek a nabídek. Celkove to bylo takové zmatečne. Nejdříve jsem byla dobrým kandidátem, praxi a zkušenosti na pozici jsem měla, ale pak přišlo na téma mzdy. Nabízeli nějaké rozmezí a i ta nejvyšší částka byla nic moc. Na otázku jakou mam predstavu, jsem se začala, ze bych se chtěla zeptat, zda jejich mzdový nabídka je pevne dana, nebo je tam prostor k diskuzi. Následoval monolog, ze mi jde jen o peníze a proč si neřeknu o zvýšení u svého současného zaměstnavatele, ze je budu první rok stát jen čas a peníze a budu jim prakticky k ničemu (v mem případě šlo se de facto jen o zaučeni v novém systému na zpracování poptávek a objednávek). Ve výsledku mi byla předsunuté suma blížící se k te nižší hranici (šla bych o několik tisíc níž než mam teď). Ke konci mi bylo slíbenou, ze to probere s kolegou a popřemýšli a dá mi vědět. Nikdo se už neozval. Celková atmosféra byla zvláštní, byly mi položeny za cely pohovor dvě otázky: má představa o mzde a zda mam nějaké dotazy.

Hlásila jsem se těsně před vypuknutím covidu na skladníka Geis v brněnských Tuřanech u letiště. V kanceláři byli dva pánové, ani jsem se nedozvěděla, kdo je vlastně ten druhý, vypadal jako kamarád, co tam zahání nudu. Nejdřív mě pán, co se mnou mluvil chválil, jak je super, že umím se čtečkou a mám z podobně přizpůsobeného skladu zkušenosti a pak najednou otočil o 180° s tím, že nechtějí, aby jím tam jezdil někdo z druhého konce Brna, že s tím mají špatné zkušenosti, což by člověk ještě pochopil, ale pak dodal, že jsem moc malá a nedosáhnu na vyšší pozice regálů a že mě přeci s mou tělesnou konstrukcí nemůžou nechat tahat to "těžké" zboží (sám předtím říkal, že to nejtěžší, co tam mají, jsou notebooky a já mu odpověděla, že v předchozím skladu jsem neměla problém zvedat daleko těžší váhy a nikdy nebyl ani problém kvůli výšce, v nejhorším jsem požádala někoho z kolegů a za tři vteřiny bylo vyřešeno). Taky se mě ptali, proč odcházím z call centra a jak to tam vlastně funguje a reagoval na to asi tak, že ale tam přeci taky bude stres (jasně jsem řekla, že v každém druhém hovoru na nás zákazník sprostě křičí apod. a mám už také problém s hlasem a že proto odcházím). Druhý pán se strašně dobře bavil a pak se smáli i spolu, což nebylo úplně příjemné a rozhodně ani profesionální, stejně jako celý pohovor. Když jsem vyšla ven, začala jsem se strašně smát, protože takovou parodii na pohovor jsem opravdu ještě nikdy nezažila.

Oslovili mě na LinkedIn, znělo to zajímavě, všech o hezky popsáno. Domluvili jsme se na telefonním hovoru, upřesnili jsme si informace. Práce na pár hodin týdně (max. 20 hodin), protože je firma nová. Měla jsem pár dní na rozmyšlenou a nakonec jsem to vzala. V tu chvíli začala být komunikace divná, nereagoval, pak se omlouval, několikrát. Nedodržení domluvených termínů. Nakonec jsem mu poslala na e-mail údaje do smlouvy a už se nikdy nikdo neozval. Přitom to znělo tak, že hledají někoho rychle a dokonce jsme si i potykali.

Popis pozice byl v inzerátu celkove obecný, na pohovoru přeložili čtyři A4 náplně práce, která zahrnovala práci účetní, recepční, pochuzkare, pracovníka logistiky a nakonec tedy něco z obchodního referenta. Pak upozornění, ze výše mzdy, o kterou si řeknu, bude jedním z rozhodujících faktoru. Otázky, zda mam deti, zda mam vyřešené hlídání, když je nemocné - pochopila jsem, ze to bude pro me minus. Otázka, zda kouřím byla taková tečka na konec. Nejvíc otázek bylo, zda zvládam práci ve stresu a pod tlakem, zda jsem ochotna bezvýhradně plnit úkoly nadřízeného. Celková atmosféra s kultura firmy na me nepusobila vůbec dobre. Odpověď, ze jsem nepostoupila do dalšího kola, byla svým způsobem ulevujici.