ARRIVA vlaky s.r.o. 2/5

Pro začátek poznanenám, je to již pět let dozadu. Poprvé mě lákali na náborové akci, kde mi předali kontakty na moravské pracoviště, které se chystali otevřít spolu s "přebíráním" pár osobákových linek od ČD, na Valašsku.
Telefonovali jsme si s paní personalistkou několikrát, celou dobu jsem měl pocit, že jsem přijat, aniž by mi to bylo přímo řečeno. Bylo to velice zmatené. V té době jsem železnici studoval, znal jsem svou náplň práce a něco navíc. Měla to být práce na dohodu, ke studiu. Nevadilo jim, že jsem z dálky, a že mimo školní dny budu dojíždět. Počítal jsem s tím.
Smlouvu jsem dostal, zdravotní způsobilostí prošel.
Zařadili mě tedy do odborného kurzu, kam jsem týden v kuse, přes 200km denně, dojížděl. Školící, cviční se zdáli být fajn a i mezi námi byla dobrá atmosféra. Závěrečný test jsem zvládl, s jednou chybou myslím. Nadšený, že již během studia budu moci dělat vysněnou práci, jsem se začal seznamovat s kolegy.
Když mělo přijít na zapsání prvních zácvikových směn, což se řešilo telefonicky/přes služební mobil s aplikací Outlook, začal jsem být instantně ignorován. Aktivně, se zájmem jsem se hlásil, byl jsem ochotný zaskakovat i v Čechách. Bohužel se začalo měnit vedení - HR specialistka, komandující, a tuším i někdo další, co si pamatuju? Už si nejsem jistý. Do kanceláře se dovolat byl nadlidský výkon. Nakonec se ale povedlo. Nová paní komandující byla milá, ale vůbec nevěděla, že existuji, ikdyž jsem smlouvu podepsanou měl. Ani po půlroce jsem se nedočkal jediné zácvikové směny, i přes veškerou snahu.
Když přes Outlook přišel email o pro všechny povinném školení, zameškal jsem školu a jel kvůli němu přes 200km, abych se namístě dozvěděl, že tam nemám co dělat. Tímpádem mi došlo, že jsem si stále připadal, jakobych byl půl roku po přijetí, ale i přes všechny formality tomu tak vlastně nejspíše vůbec nebylo. Doteď mám doma založenou podepsanou dohodu, ale i průkaz zaměstnance, samozřejmě pár let prošlý, neplatný. Takže se mi to asi nezdálo.
Byl jsem tedy přijat, nebo ne? To už se nejspíše nedozvím... kdyby mi to řekli hned, že pro mě práci nakonec nemají (řekli mi až těsně před vypršením dohody), nemusel bych být tolik zmatený. Nebo mohli říct, co a zda vůbec jsem udělal špatně... namísto ghostování.