Geis CZ s.r.o.

Na online pohovoru byla personalistka, vedoucí týmu a vedoucí developmentu. Personalistka to sice docela dobře vedla, vedoucí developmentu byl sympatický, zeptal se na pár věcí a dělal i vtipy, ale vedoucí týmu byl nepříjemný. Měl spoustu technických otázek na znalosti ohledně databází, což by bylo v pořádku, kdyby mi neskákal do řeči a nezačal mě doplňovat, když jsem začala odpovídat na jeho otázku a ještě nedomluvila a nedokončila myšlenku, div mě neseřval, že ho mám nechat domluvit. Personalistka se ozvala ještě další den, že by chtěli druhé kolo osobně, s termínem se ozvala až po víkendu. I přes to jsem nedala na první špatný dojem a šla i na druhé kolo, které bylo ve stejném složení. Personalistka byla příjemná, vedoucí developmentu taky, padlo opět i několik vtipů, ale vedoucí týmu mi při příchodu ani nepodal ruku a hned si sedl a celou dobu neřekl snad jediný slovo. Vedoucí developmentu měl několik dalších otázek na databáze a chvíli jsme mluvili i v angličtině, potom jsem dostala test na dvě A4 od vedoucího týmu, který jsem tam musela před nimi vyplnit. Byla tam spousta obecných věcí i nějaké logické úlohy na výpočty, většina mi přišla úplně mimo náplň práce (tvrdili, že chtějí vidět, jak přemýšlím). Po vyplnění testu jsme se rozloučili a domluvili jsme se, že se ozvou ještě během odpoledne.

Pondělí ráno, 55 minut před začátkem pohovoru jsem obdržela telefonát, že vlastně změny chodit nemusím, že v pátek vybrali jiného kandidáta a že mi teda teď vola, abych nechodila. Byla jsem v šoku. Telefonát jsem ukončila větou “děkuji za zavolání” a položila. Za 9 dní poté jsem obdržela e-mail, že do dalšího kola postoupili uchazeči, kteří lépe vyhovovali… pohovor byl pouze jednokolový a pověřená osoba (ne HR, ale hlavní vedoucí dané pobočky) udělal své rozhodnutí bez informováni HR.

Hlásila jsem se těsně před vypuknutím covidu na skladníka Geis v brněnských Tuřanech u letiště. V kanceláři byli dva pánové, ani jsem se nedozvěděla, kdo je vlastně ten druhý, vypadal jako kamarád, co tam zahání nudu. Nejdřív mě pán, co se mnou mluvil chválil, jak je super, že umím se čtečkou a mám z podobně přizpůsobeného skladu zkušenosti a pak najednou otočil o 180° s tím, že nechtějí, aby jím tam jezdil někdo z druhého konce Brna, že s tím mají špatné zkušenosti, což by člověk ještě pochopil, ale pak dodal, že jsem moc malá a nedosáhnu na vyšší pozice regálů a že mě přeci s mou tělesnou konstrukcí nemůžou nechat tahat to "těžké" zboží (sám předtím říkal, že to nejtěžší, co tam mají, jsou notebooky a já mu odpověděla, že v předchozím skladu jsem neměla problém zvedat daleko těžší váhy a nikdy nebyl ani problém kvůli výšce, v nejhorším jsem požádala někoho z kolegů a za tři vteřiny bylo vyřešeno). Taky se mě ptali, proč odcházím z call centra a jak to tam vlastně funguje a reagoval na to asi tak, že ale tam přeci taky bude stres (jasně jsem řekla, že v každém druhém hovoru na nás zákazník sprostě křičí apod. a mám už také problém s hlasem a že proto odcházím). Druhý pán se strašně dobře bavil a pak se smáli i spolu, což nebylo úplně příjemné a rozhodně ani profesionální, stejně jako celý pohovor. Když jsem vyšla ven, začala jsem se strašně smát, protože takovou parodii na pohovor jsem opravdu ještě nikdy nezažila.