Přehled recenzí

Hlásila jsem se těsně před vypuknutím covidu na skladníka Geis v brněnských Tuřanech u letiště. V kanceláři byli dva pánové, ani jsem se nedozvěděla, kdo je vlastně ten druhý, vypadal jako kamarád, co tam zahání nudu. Nejdřív mě pán, co se mnou mluvil chválil, jak je super, že umím se čtečkou a mám z podobně přizpůsobeného skladu zkušenosti a pak najednou otočil o 180° s tím, že nechtějí, aby jím tam jezdil někdo z druhého konce Brna, že s tím mají špatné zkušenosti, což by člověk ještě pochopil, ale pak dodal, že jsem moc malá a nedosáhnu na vyšší pozice regálů a že mě přeci s mou tělesnou konstrukcí nemůžou nechat tahat to "těžké" zboží (sám předtím říkal, že to nejtěžší, co tam mají, jsou notebooky a já mu odpověděla, že v předchozím skladu jsem neměla problém zvedat daleko těžší váhy a nikdy nebyl ani problém kvůli výšce, v nejhorším jsem požádala někoho z kolegů a za tři vteřiny bylo vyřešeno). Taky se mě ptali, proč odcházím z call centra a jak to tam vlastně funguje a reagoval na to asi tak, že ale tam přeci taky bude stres (jasně jsem řekla, že v každém druhém hovoru na nás zákazník sprostě křičí apod. a mám už také problém s hlasem a že proto odcházím). Druhý pán se strašně dobře bavil a pak se smáli i spolu, což nebylo úplně příjemné a rozhodně ani profesionální, stejně jako celý pohovor. Když jsem vyšla ven, začala jsem se strašně smát, protože takovou parodii na pohovor jsem opravdu ještě nikdy nezažila.

Oslovili mě na LinkedIn, znělo to zajímavě, všech o hezky popsáno. Domluvili jsme se na telefonním hovoru, upřesnili jsme si informace. Práce na pár hodin týdně (max. 20 hodin), protože je firma nová. Měla jsem pár dní na rozmyšlenou a nakonec jsem to vzala. V tu chvíli začala být komunikace divná, nereagoval, pak se omlouval, několikrát. Nedodržení domluvených termínů. Nakonec jsem mu poslala na e-mail údaje do smlouvy a už se nikdy nikdo neozval. Přitom to znělo tak, že hledají někoho rychle a dokonce jsme si i potykali.

Popis pozice byl v inzerátu celkove obecný, na pohovoru přeložili čtyři A4 náplně práce, která zahrnovala práci účetní, recepční, pochuzkare, pracovníka logistiky a nakonec tedy něco z obchodního referenta. Pak upozornění, ze výše mzdy, o kterou si řeknu, bude jedním z rozhodujících faktoru. Otázky, zda mam deti, zda mam vyřešené hlídání, když je nemocné - pochopila jsem, ze to bude pro me minus. Otázka, zda kouřím byla taková tečka na konec. Nejvíc otázek bylo, zda zvládam práci ve stresu a pod tlakem, zda jsem ochotna bezvýhradně plnit úkoly nadřízeného. Celková atmosféra s kultura firmy na me nepusobila vůbec dobre. Odpověď, ze jsem nepostoupila do dalšího kola, byla svým způsobem ulevujici.

Personalistka byla nemocná, takže pohovor vedl někdo jinej a přišli ještě vedoucí týmu a další, co mi nebyl představen. Pohovor byl divně napjatý, vyplňovala jsem hned na začátku dotazník pro zaměstnance a ptali se na otázky. Sami nevěděli, jestli to je všechno. Na projektoru byl můj životopis a většinu komentovali, že to by se jim hodilo, že to neumí - mám kromě IT zkušenost i s webovou analytikou a marketingem. Působilo to, že chtějí 3 lidi v jednom. Striktní používání pouze Windows 11, ale na vlastním notebooku, pevná pracovní doba a píchačka, jinak si práci nadělat a denně dojíždět do kanceláře. Systém, na kterým bych dělala mi ani moc nepředstavili. Jako třešničku na dortu po mě chtěli psát SQL dotazy na tabuli a dusili mě tím, že neznám přesnou syntaxi něčeho, co si můžu najít na internetu, protože se často ani čisté SQL nepoužívá. Za hodinu volali, že mě berou a nabídli mi o třetinu míň, než jsem řekla svoje minimum a divili se, že k nim nechci. Po hovoru mi ještě přišel e-mail, že chtějí znát důvody.

Pan ředitel si mě vzal sám do kanceláře. Pohovor probíhal zprvu normálním běžným způsobem. Pak se pochlubil svými kontakty, koho kde zná a jak z takových vztahů těží. Pohovor byl ale zakončen slovy: “Ať si nemyslím, že když jsem hezká, budu mít nějaké výhody, že je ženatý.” A že doufá, že ještě nechci děti a že se mi ozve. Už se neozval a já jsem ráda.

Pohovor byl veden v přesile, recruiterka a tři vedoucí. Nejhlavnější vedoucí se neobtěžoval spustit kameru, celý pohovor byl veden ve velmi arogantní a přezíravé atmosféře, kdy mi tvrdili, jak jsou skvělým a přístupným zaměstnavatelem a realita byla opačná.

Pohovor probíhal na Praze 9 Bydlela jsem 10 minut od zvolené pobočky. Personalistka mi řekla, ze kdyz bude potřeba jakýkoliv přesčas budu první na ráně, komu budou volat. Dále uvedla, že už se moc neposilaji dopisy a tlačí se na doplňkový prodej. A co bych prodala z jejich sortimentu malému dítěti. Odpověděla jsem, že samotnému dítěti bych nic nenutila, ale doprovodu bych treba nabídla omalovanky nebo časopis, třeba Medu Pusika. Paní to přišlo vtipné a pohovor ukončila. Nevzali mě a ani nevím, jaká byla správná odpověď na tu její otázku.

Já na pohovor dorazila. Personalistka ne. Dodnes se mi nikdo neozval. Už je to rok.

Hned první dvě otázky, na které se mě personalistka zeptala bylo jestli jsem svobodná a s kým bydlím. Následovala ještě otázka na věk.

Byla jsem pozvána na pohovor příslušné pobočky. Pohovor vedla oblastní manažerka dost neprofesionálně. Mezi prvními otázkami zaznělo, že ví že mám dítě a ať nepočítám s tím že budu mít nějaké výhody. Zkrácená pracovní doba neexistuje. Pokud pracovní pozici chci, musím si vše vyřešit (hlídání, pokud dítě bude nemocné). Poté si šla vyřídit telefonát se slovy, ať si to vyřeším (během 5 minut) a řeknu jí jak jsem to vymyslela.