Přehled recenzí

Po nahlášení na recepci jsem dostala k vyplnění poměrně dlouhý osobní dotazník (2 A4), což bylo asi jediné výraznější mínus pohovoru. Vedoucí oddělení propagace byla velmi příjemná dáma, stejně tak ostatní kolegové, se kterými jsem se tam setkala. Pohovor vedený velmi korektně, dostala jsem také krátký praktický úkol související s danou pozicí. Ozvali se zpět v dohodnuté lhůtě.

Vedoucí personalistka mi zavolala, rovnou navrhla termín prvního kola pohovoru - na 30 minut OSOBNĚ. Následně poslala EMAILEM adresu a čas setkání. Bohužel jsem zapomněla v záplavě další práce tuto schůzku překopírovat do el. kalendáře a tudíž jsem se nedostavila. Omluvu jsem poslala ještě následně po tel. dotazu personalistky a jako chorobně dochvilného člověka mě to mrzí.

Byl jsem zde na pohovoru ještě v době, kdy se společnost jmenovala jinak a rozhodně jeden z nejlepších pohovorů. Managera zajímalo spíše jaký jsem člověk, ale odborně se mě ptal též. Pohovor se nesl opravdu v přátelském duchu a měl jsem pocit, že sedíme spíše u piva než na pohovoru. Jediné minus, že se pak neozvali. Nevzali mě z důvodu malých zkušeností v oblasti elektrotechniky.

Zkoušela jsem se přihlásit na pozici, pro kterou jsem úplně nesplňovala podmínky, ale zkusit jsem to chtěla. Nebyla jsem úspěšná. Nicméně chci vyzdvihnout přístup letiště. Během 2 týdnů kdy probíhalo výběrové řízení mi vždy přišel email, který mě obeznámil se situací, např. že se stále zpracovávají podklady a že mě i nadále budou informovat. Nakonec mi přišel email, že vybrali vhodnějšího kandidáta. V pořádku. Opravdu chci jen vypíchnout to super jednání, takhle by to mělo fungovat všude.

Paní majitelka (?) mě pozvala na zkušební den, abych věděla, co od práce čekat. Hned ten den jsem jí psala zprávu, že mám o práci zájem a zda se můžeme nějak domluvit. Bez reakce. Další den volám, bez úspěchu. Přišla mi sms ať volám později nebo píšu sms, napsala jsem sms, bez reakce. Další tři dny pokusy z mé strany o navázání kontaktu. Bez úspěchu. Poté přišla sms s omluvou, a že se ozve později. Už se neozvala a já se snažit přestala, podle mě zcela logická reakce. Nedoporučuju.

Hodnotím pouze pohovor, ne svou negativní zkušenost při zaměstnání. Pohovor byl veden velice profesionálně. Přítomni byli personalistka a vedoucí směny. Otázky směřovaly pouze na skutečnou pozici a výkon práce. Všechny důležité věci jako např. nezvyklosti, rizika dané pozice a další informace nezbytné pro zvážení, jestli chci nastoupit nebo ne, zazněly. Výsledek řízení mi byl oznámen telefonicky.

Na pohovoru mi bylo řečeno, že můj potenciální budoucí vedoucí je cholerik a čas od času všechny jen tak seřve, jakože pro sport asi. To bych byla ochotná akceptovat, byť je to podivné. Na pohovoru mi řekli, že mě chtějí a dali mi nabídku. Nabídka se mi celkem líbila a tak jsem ji chtěla přijmout. Jenže v ten moment mě ghostnuli. Chtěla jsem nějaké informace o nástupu, nebo třeba nabídku mít písemně nebo tak, tak jsem opakovaně volala a ptala se po těchto informacích. Pokaždé mi bylo řečeno, že mi to "dnes už někdo pošle". Od tohoto incidentu uběhl rok, třikrát jsem urgovala telefonicky, stále jsem nedostala jediný email, telefonát s rozřešením, nic. Samozřejmě, že jsem nastoupila jinam.

Pohovor proběhl v březnu. Měla jsem z pohovoru dobrý pocit, zdálo se mi, že mě chtějí. V návaznosti na něj bylo do týdně druhé kolo, což byl online test asi na dvě hodiny. Výsledky z online testu jsem měla nadprůměrné, tak jsem si říkala, že to bude fajn, třeba mě vezmou, když se na pohovoru tvářili že jo a pak mám dobrý výsledek z online testu. Jenže v ten moment mě ghostnuli. Několikrát jsem volala personalistce a připomínala jsem se, jestli mi tedy zašlou nějaké informace, cokoliv, přijata/nepřijata/další kolo. Trvalo to půl roku, než mi v srpnu přišel automaticky generovaný email, že nejsem na pozici přijata. Mezitím už jsem samozřejmě dávno pracovala jinde.

Odpověděl jsem na inzerát restaurace Los Capolitos v Olomouci. Po pár dnech mi paní vedoucí volala a pozvala si mě na pohovor a mi řekla, ať si rovnou vezmu nějaké starší oblečení, že se na práci podívám. Přišel jsem na pohovor, vedoucí mě zavedla do kuchyně, kde mi řekla pár věcí o práci a řekla mi, že mám jít za jednou slečnou (zaměstnankyní) a říct jí, aby mi něco z práce ukázala. To jsem udělal, slečna byla velmi milá a ukazovala mi, jak se tam dělá jídlo, jak se dělají objednávky a další věci. Pak mě nechala, ať si taky něco zkusím. Po asi 2 hodinách za námi přišla vedoucí a řekla mi, že mám přijít v určitý datum, 4 hodiny před zavíračkou a zaměstnanci mi ukážou, jak se zavírá restaurace, prý se mi poté ozve a naplánujeme směny. V ten datum jsem přišel, zaměstnanci tam byli úplně jiní a nějak nevěděli, co se mnou. Vedoucí tam nebyla a vůbec jim nic neřekla. Pořád si mě tak divně přehazovali a celkově to bylo strašně zmatené, vůbec mi z té situace nebylo psychicky dobře. Dělal jsem všechno, co mi řekli a vážně jsem se snažil. Ke konci mi jedna zaměstnankyně řekla, že se mi vedoucí ozve na Messenger, dal jsem jí kontakt na můj Messenger a rozloučili jsme se. Čekal jsem asi 2 týdny na zprávu, ale nikdo mi nenapsal. Tak jsem zkoušel psát na telefon, ze kterého mi volala vedoucí, ale nedostal jsem odpověď. Volal jsem na něj, nikdo mi to nebral. Na internetu jsem našel číslo na restauraci, tak jsem tam psal a následně i volal, ale bez odpovědi. Pak jsem našel jejich e-mail, tak jsem to zkusil tam. Po asi 2 týdnech mi odpověděla vedoucí na e-mail, že doplnili stavy, že už mě nepotřebují. Nejlepší na tom bylo, že na Fajnbrigady.cz byl asi po 2 týdnech od pohovoru znovu vyvěšen inzerát, že hledají brigádníky a byl tam ještě další měsíc. Po asi 3 měsících od pohovoru mi přišla na Messenger zpráva, že jsem nevrátil jejich triko, že ho mám donést zpátky do restaurace. Nemusím ani říkat, že jsem na danou zprávu nikdy neodpověděl a zaignoroval jsem to.

Přes Jobs.cz mě našla agentura, že by o mě měla zájem tato společnost. Pokecal jsem s paní s agentury, že mi teda CV přepošle do společnosti. Za týden mi volala HR z této společnosti jestli se mohu dostavit na pohovor, že se jim zamlouvá. Vyrazil jsem na pohovor do Malešic. Byl leden sněhová kalamita. J*bu se tam pres celou Prahu ze Zličína, mhd zpoždění, ale přijdu ještě s předstihem. Po ohlášení, že mám zde pohovor mi dá paní HR vodu klasický a omluví se, že manager má zpoždění. Což by nevadilo a je to pochopitelné. Po cca půl hodině přijde pan manager, nepodá mi ani ruku a řekne mi, že neodpovídám jejich profilu a že pohovor ukončuje. Takže den v prdeli, vedení si moje CV přečetlo až se uráčili dojet a říct mi tohle h*vno. Takže den dovolené v prdeli, peníze taky a zabití cca 4 hodin jen na cestu do Malešic. Jel jsem sockou.

Pohovor myslím, že proběhnul, přesně, jak má, nepadaly žádné nevhodné otázky. První kolo bylo víceméně vedené personalistkou, která byla připravená, byl přítomný i manager teamu, který se pohovoru také aktivně účastnil. Oceňuji, slíbili, že se ozvou do pondělí, ozvali se už v pátek - což je super, jelikož se většinou setkám spíš s ghostingem. Dokonce se ozvali s feedbackem a bohužel hledají někoho seniornějšího, i odmítnutí proběhlo vlastně skvěle a nakonec mi popřála všechno hodně štěstí.

Byla jsem na pohovoru v Penny na pozici vyššího managementu. Sice mě nevzali, ale byl to jeden z lepších pohovorů, kterými jsem v životě prošla. Na pohovoru panovala přátelská atmosféra a všichni se ke mně chovali slušně. Dokonce mi i zavolali a řekli mi že mě nepřijímají a za takovýhle přístup jim dávám velký plus. Málokdy se tohle vidí :)

Pohovor byl super. Veden profesionálně, HR mazal med kolem huby, ale zase na rovinu řekl, že mi takovou mzdu nedá. Manažera zajímal spíše vztah k technice a jaký jsem člověk. Nemohu nic vytknout.

Hlásila jsem se těsně před vypuknutím covidu na skladníka Geis v brněnských Tuřanech u letiště. V kanceláři byli dva pánové, ani jsem se nedozvěděla, kdo je vlastně ten druhý, vypadal jako kamarád, co tam zahání nudu. Nejdřív mě pán, co se mnou mluvil chválil, jak je super, že umím se čtečkou a mám z podobně přizpůsobeného skladu zkušenosti a pak najednou otočil o 180° s tím, že nechtějí, aby jím tam jezdil někdo z druhého konce Brna, že s tím mají špatné zkušenosti, což by člověk ještě pochopil, ale pak dodal, že jsem moc malá a nedosáhnu na vyšší pozice regálů a že mě přeci s mou tělesnou konstrukcí nemůžou nechat tahat to "těžké" zboží (sám předtím říkal, že to nejtěžší, co tam mají, jsou notebooky a já mu odpověděla, že v předchozím skladu jsem neměla problém zvedat daleko těžší váhy a nikdy nebyl ani problém kvůli výšce, v nejhorším jsem požádala někoho z kolegů a za tři vteřiny bylo vyřešeno). Taky se mě ptali, proč odcházím z call centra a jak to tam vlastně funguje a reagoval na to asi tak, že ale tam přeci taky bude stres (jasně jsem řekla, že v každém druhém hovoru na nás zákazník sprostě křičí apod. a mám už také problém s hlasem a že proto odcházím). Druhý pán se strašně dobře bavil a pak se smáli i spolu, což nebylo úplně příjemné a rozhodně ani profesionální, stejně jako celý pohovor. Když jsem vyšla ven, začala jsem se strašně smát, protože takovou parodii na pohovor jsem opravdu ještě nikdy nezažila.

Jelikož jsem se hlásila na pozici contractora, první kolo probíhalo přes personální agenturu Randstad v Praze. Tam mě velice milá paní překvapila se slovy, že na danou pozici hledají přesně někoho s mým skill setem (tehdy mi bylo 23 let a měla jsem za to, že můj skill set není nijak skvostný). O pár dní později mě zvala na pohovor přímo ve společnosti Mondelez. Pohovor probíhal velmi nadstandardní formou, jako člověk potýkající se léta s psychickými problémy jsem o nich mohla otevřeně na pohovoru mluvit aniž by byly vnímány jako slabina. Nejen, že byl pohovor profesionální, nýbrž mi bylo sděleno, že do týdne se mi ozvou a už pár dní po pohovoru mi volali, že mě berou. Skvělá zkušenost a vlastně i první pozitivní zkušenost s korporátem.

Hlásil jsem se na pozici nákupčího u této společnosti v Podbořanech. Nikdo se mi neozval ohledně termínu. Jen mi přišel email, že se mám dostavit na pohovor do Podbořan. Problém by v tom nebyl, ale největší problém byl v tom, že jsem se měl dostavit na pohovor asi za 4 hodiny od poslání emailu. Ano, prostě se dostav hned nebo nechoď. Samozřejmě jsem se nedostavil.

Pro začátek poznanenám, je to již pět let dozadu. Poprvé mě lákali na náborové akci, kde mi předali kontakty na moravské pracoviště, které se chystali otevřít spolu s "přebíráním" pár osobákových linek od ČD, na Valašsku. Telefonovali jsme si s paní personalistkou několikrát, celou dobu jsem měl pocit, že jsem přijat, aniž by mi to bylo přímo řečeno. Bylo to velice zmatené. V té době jsem železnici studoval, znal jsem svou náplň práce a něco navíc. Měla to být práce na dohodu, ke studiu. Nevadilo jim, že jsem z dálky, a že mimo školní dny budu dojíždět. Počítal jsem s tím. Smlouvu jsem dostal, zdravotní způsobilostí prošel. Zařadili mě tedy do odborného kurzu, kam jsem týden v kuse, přes 200km denně, dojížděl. Školící, cviční se zdáli být fajn a i mezi námi byla dobrá atmosféra. Závěrečný test jsem zvládl, s jednou chybou myslím. Nadšený, že již během studia budu moci dělat vysněnou práci, jsem se začal seznamovat s kolegy. Když mělo přijít na zapsání prvních zácvikových směn, což se řešilo telefonicky/přes služební mobil s aplikací Outlook, začal jsem být instantně ignorován. Aktivně, se zájmem jsem se hlásil, byl jsem ochotný zaskakovat i v Čechách. Bohužel se začalo měnit vedení - HR specialistka, komandující, a tuším i někdo další, co si pamatuju? Už si nejsem jistý. Do kanceláře se dovolat byl nadlidský výkon. Nakonec se ale povedlo. Nová paní komandující byla milá, ale vůbec nevěděla, že existuji, ikdyž jsem smlouvu podepsanou měl. Ani po půlroce jsem se nedočkal jediné zácvikové směny, i přes veškerou snahu. Když přes Outlook přišel email o pro všechny povinném školení, zameškal jsem školu a jel kvůli němu přes 200km, abych se namístě dozvěděl, že tam nemám co dělat. Tímpádem mi došlo, že jsem si stále připadal, jakobych byl půl roku po přijetí, ale i přes všechny formality tomu tak vlastně nejspíše vůbec nebylo. Doteď mám doma založenou podepsanou dohodu, ale i průkaz zaměstnance, samozřejmě pár let prošlý, neplatný. Takže se mi to asi nezdálo. Byl jsem tedy přijat, nebo ne? To už se nejspíše nedozvím... kdyby mi to řekli hned, že pro mě práci nakonec nemají (řekli mi až těsně před vypršením dohody), nemusel bych být tolik zmatený. Nebo mohli říct, co a zda vůbec jsem udělal špatně... namísto ghostování.

Oslovili mě na LinkedIn, znělo to zajímavě, všech o hezky popsáno. Domluvili jsme se na telefonním hovoru, upřesnili jsme si informace. Práce na pár hodin týdně (max. 20 hodin), protože je firma nová. Měla jsem pár dní na rozmyšlenou a nakonec jsem to vzala. V tu chvíli začala být komunikace divná, nereagoval, pak se omlouval, několikrát. Nedodržení domluvených termínů. Nakonec jsem mu poslala na e-mail údaje do smlouvy a už se nikdy nikdo neozval. Přitom to znělo tak, že hledají někoho rychle a dokonce jsme si i potykali.

Popis pozice byl v inzerátu celkove obecný, na pohovoru přeložili čtyři A4 náplně práce, která zahrnovala práci účetní, recepční, pochuzkare, pracovníka logistiky a nakonec tedy něco z obchodního referenta. Pak upozornění, ze výše mzdy, o kterou si řeknu, bude jedním z rozhodujících faktoru. Otázky, zda mam deti, zda mam vyřešené hlídání, když je nemocné - pochopila jsem, ze to bude pro me minus. Otázka, zda kouřím byla taková tečka na konec. Nejvíc otázek bylo, zda zvládam práci ve stresu a pod tlakem, zda jsem ochotna bezvýhradně plnit úkoly nadřízeného. Celková atmosféra s kultura firmy na me nepusobila vůbec dobre. Odpověď, ze jsem nepostoupila do dalšího kola, byla svým způsobem ulevujici.

Personalistka byla nemocná, takže pohovor vedl někdo jinej a přišli ještě vedoucí týmu a další, co mi nebyl představen. Pohovor byl divně napjatý, vyplňovala jsem hned na začátku dotazník pro zaměstnance a ptali se na otázky. Sami nevěděli, jestli to je všechno. Na projektoru byl můj životopis a většinu komentovali, že to by se jim hodilo, že to neumí - mám kromě IT zkušenost i s webovou analytikou a marketingem. Působilo to, že chtějí 3 lidi v jednom. Striktní používání pouze Windows 11, ale na vlastním notebooku, pevná pracovní doba a píchačka, jinak si práci nadělat a denně dojíždět do kanceláře. Systém, na kterým bych dělala mi ani moc nepředstavili. Jako třešničku na dortu po mě chtěli psát SQL dotazy na tabuli a dusili mě tím, že neznám přesnou syntaxi něčeho, co si můžu najít na internetu, protože se často ani čisté SQL nepoužívá. Za hodinu volali, že mě berou a nabídli mi o třetinu míň, než jsem řekla svoje minimum a divili se, že k nim nechci. Po hovoru mi ještě přišel e-mail, že chtějí znát důvody.