Přehled recenzí

Jelikož jsem se hlásila na pozici contractora, první kolo probíhalo přes personální agenturu Randstad v Praze. Tam mě velice milá paní překvapila se slovy, že na danou pozici hledají přesně někoho s mým skill setem (tehdy mi bylo 23 let a měla jsem za to, že můj skill set není nijak skvostný). O pár dní později mě zvala na pohovor přímo ve společnosti Mondelez. Pohovor probíhal velmi nadstandardní formou, jako člověk potýkající se léta s psychickými problémy jsem o nich mohla otevřeně na pohovoru mluvit aniž by byly vnímány jako slabina. Nejen, že byl pohovor profesionální, nýbrž mi bylo sděleno, že do týdne se mi ozvou a už pár dní po pohovoru mi volali, že mě berou. Skvělá zkušenost a vlastně i první pozitivní zkušenost s korporátem.

Na pohovoru, kde se požaduje technická znalost vojenské techniky a hlavně jeji fungování mi nepřijde nejlepší tam sedět pouze s HR, která o tom evidentně moc neví. Uchazeč očekavá, že se již bude bavit odborně a ne ohledně klasických frází. Druhé kolo mělo být již s managerem, ale tam jsem se nedostal.

Pro začátek poznanenám, je to již pět let dozadu. Poprvé mě lákali na náborové akci, kde mi předali kontakty na moravské pracoviště, které se chystali otevřít spolu s "přebíráním" pár osobákových linek od ČD, na Valašsku. Telefonovali jsme si s paní personalistkou několikrát, celou dobu jsem měl pocit, že jsem přijat, aniž by mi to bylo přímo řečeno. Bylo to velice zmatené. V té době jsem železnici studoval, znal jsem svou náplň práce a něco navíc. Měla to být práce na dohodu, ke studiu. Nevadilo jim, že jsem z dálky, a že mimo školní dny budu dojíždět. Počítal jsem s tím. Smlouvu jsem dostal, zdravotní způsobilostí prošel. Zařadili mě tedy do odborného kurzu, kam jsem týden v kuse, přes 200km denně, dojížděl. Školící, cviční se zdáli být fajn a i mezi námi byla dobrá atmosféra. Závěrečný test jsem zvládl, s jednou chybou myslím. Nadšený, že již během studia budu moci dělat vysněnou práci, jsem se začal seznamovat s kolegy. Když mělo přijít na zapsání prvních zácvikových směn, což se řešilo telefonicky/přes služební mobil s aplikací Outlook, začal jsem být instantně ignorován. Aktivně, se zájmem jsem se hlásil, byl jsem ochotný zaskakovat i v Čechách. Bohužel se začalo měnit vedení - HR specialistka, komandující, a tuším i někdo další, co si pamatuju? Už si nejsem jistý. Do kanceláře se dovolat byl nadlidský výkon. Nakonec se ale povedlo. Nová paní komandující byla milá, ale vůbec nevěděla, že existuji, ikdyž jsem smlouvu podepsanou měl. Ani po půlroce jsem se nedočkal jediné zácvikové směny, i přes veškerou snahu. Když přes Outlook přišel email o pro všechny povinném školení, zameškal jsem školu a jel kvůli němu přes 200km, abych se namístě dozvěděl, že tam nemám co dělat. Tímpádem mi došlo, že jsem si stále připadal, jakobych byl půl roku po přijetí, ale i přes všechny formality tomu tak vlastně nejspíše vůbec nebylo. Doteď mám doma založenou podepsanou dohodu, ale i průkaz zaměstnance, samozřejmě pár let prošlý, neplatný. Takže se mi to asi nezdálo. Byl jsem tedy přijat, nebo ne? To už se nejspíše nedozvím... kdyby mi to řekli hned, že pro mě práci nakonec nemají (řekli mi až těsně před vypršením dohody), nemusel bych být tolik zmatený. Nebo mohli říct, co a zda vůbec jsem udělal špatně... namísto ghostování.

Na pohovoru mi bylo sděleno, že majitel/CEO občas asistentkam sprostě nadává, když nemá svůj den a je potřeba se na to připravit, proto mi to říkají hned. Abych byla připravená a nevyvedlo mě to z míry. Nemusím dodávat, že jsem odmítla pozici i povinnou bezpečnostní prověrku, o které mi řekli na konci pohovoru a musela jsem ihned odsouhlasit nebo odejít. Odešla jsem.

Během telefonického pohovoru jsem jim sdělil, že nemam v prostředí Hr zkušenosti a jsem čerstvým absolventem kurzu Personalistky. S tím byli v pohodě, nicméně při osobním pohovoru jsem seděl na jedné straně stolu já a na druhé celé personální odděleni - 6 zaměstnanců, kteři mě zleva zprava bombardovali otázkami. Byť otázky nebyly nijak záludné, přesila, ve které na mě nastoupili mi celý proces rozhodně neusnadnila. Zpětně jsem se z důvěryhodného zdroje dozvěděl, že jsem nebyl přijat kvůli homofobnímu prostředí a personalisté měli problém s mou sexuální orientací (coz samozřejmě říct nemůžou a nelze to dokázat). Jako oficiální důvod přišel mail, že pozice byla obsazena jiným kandidátem. Inzerát je 6 měsíců po absolvování pohovoru stále vyvěšen.

Oslovili mě na LinkedIn, znělo to zajímavě, všech o hezky popsáno. Domluvili jsme se na telefonním hovoru, upřesnili jsme si informace. Práce na pár hodin týdně (max. 20 hodin), protože je firma nová. Měla jsem pár dní na rozmyšlenou a nakonec jsem to vzala. V tu chvíli začala být komunikace divná, nereagoval, pak se omlouval, několikrát. Nedodržení domluvených termínů. Nakonec jsem mu poslala na e-mail údaje do smlouvy a už se nikdy nikdo neozval. Přitom to znělo tak, že hledají někoho rychle a dokonce jsme si i potykali.

Příjemný telefonický pohovor, klasické podmínky jako u jiných firem, co vyvíjí. Ozval se během pár dní, jak jsme se domluvili, že vzali někoho zkušenějšího a nabídl mi pozici zákaznické podpory za skoro polovinu minima, co nabízeli na pozici, kam jsem se hlásila. Slušně jsem odmítla, ale stejně mě o tom přesvědčoval, že to je super mezistupeň před pozicí vývojáře (na který už jsem ale několik let dělala a byl by to krok zpátky), poslal mi i do e-mailu odkaz na danou pozici. I přes to, že jsem několikrát odmítla, že to není to, co hledám.

Personalistka byla moc milá a bylo znát, že si opravdu pročetla CV i motivační dopis. Následně se k pohovoru přidala paní z účtárny, která mi už bohužel tak milá nepřipadala a čtení životopisu asi také moc nedala (ale to mohl být jen můj osobní pocit a velká nervozita). Při odchodu jsem měla celkem smíšené pocity. Personalistka volila takové slovní obraty, při kterých na mě padal dojem, že už mi pozici dávají, ale pak účetní zmínila, že mají pozvané další kandidáty. Po pár dnech mi přišel klasický e-mail s odmítnutím, za který jsem vlastně i ráda, protože si po pohovoru nemyslím že by pro mě tato pozice a pracovní podmínky byly vhodné.

Pan ředitel si mě vzal sám do kanceláře. Pohovor probíhal zprvu normálním běžným způsobem. Pak se pochlubil svými kontakty, koho kde zná a jak z takových vztahů těží. Pohovor byl ale zakončen slovy: “Ať si nemyslím, že když jsem hezká, budu mít nějaké výhody, že je ženatý.” A že doufá, že ještě nechci děti a že se mi ozve. Už se neozval a já jsem ráda.

Co dodat. Sama jsem byla kontaktována od této společnosti přes LinkedIn. Říkala jsem si, tak proč ne? Neuvěřitelných 5 kol. Vše v angličtině díky povaze práce. 1. kolo - telefonát 2. kolo - videohovor 3. kolo - simulace práce (on-line) 4. kolo - videohovor 5. kolo - videohovor Dostala jsem se až do 5. kola, na konci mi bylo řečeno, že DO TÝDNE se mi ozvou se zpětnou vazbou, tak čekám. Zpoždění se stává, jsme lidi. Čekám, čekám. Nastal týden dva, v tomto týdnu jsem se rozhodla napsat paní personalistce (bylo jich až moc, takže té z 5. kola) jestli mohu očekávat nějakou zpětnou vazbu. Well - obdržím odpověď, která v sobě skrývá to, že proces je opožděn z důvodu velkého zájmu o pozici, mám počkat na odpověď do dvou týdnů. That's fine, očekávané od takové firmy (myslím ten velký zájem). No uběhly dva týdny, stále nic. Za neuvěřitelné 3 týdny mi přišel mail (automatizovaný), že na tuto pozici momentálně nikoho nehledají??? A slíbená zpětná vazba, můj čas (celkem cca měsíc a půl těch 5 kol a měsíc čekání), vše ztraceno. Proč mě kontaktovat, tahat po 5 kolech pohovorů a pak za měsíc napsat, že na pozici nikoho nehledají? Toť otázka.

Pohovor proběhl v pořádku a profesionálně, cenním upřímnost a ihned jsem nabyl dobrý dojem z jednání. Manager, který pohovor vedl byl sympatický a ocenil mé předchozí zkušenosti v oboru. Už na konci pohovoru jsem se dozvěděl výsledek náboru a byl jsem přijat. Následné školení bylo jedno z nejpřínosnějších, které jsem za svá obchodnická léta zažil, všichni příjemní a ochotní.

Pohovor byl veden v přesile, recruiterka a tři vedoucí. Nejhlavnější vedoucí se neobtěžoval spustit kameru, celý pohovor byl veden ve velmi arogantní a přezíravé atmosféře, kdy mi tvrdili, jak jsou skvělým a přístupným zaměstnavatelem a realita byla opačná.

Pohovor proběhl skvěle. HR i manažerka byly super, ALE.... Bohužel se z práce nevyklubalo to, co bylo na pohovoru slíbeno. Pohovor s paní Formáčkovou byla jedna velká faleš. Bohužel umějí zamazat pusu medem, jak se říká, a vezmou váš drahocenný čas. Po první jakékoliv debatě či výměně názorů pak očekávejte výpověď od egoistického vedení.

Nereagují

Pohovor jsem absolvovala čerstvě po maturitě a chvíli po nástupu na VŠ. Jednalo se o mojí první práci na HPP vůbec. Zhruba hodinový pohovor vedl přímo majitel advokátní kanceláře s manželkou. Zkušenost byla vcelku dobrá, tedy až do chvíle, kdy jsme se dostali na téma mého studia. Pan advokát věděl, že studuji dálkově a že některé pátky musím být na přednášce. na úvodu pohovoru bylo řečeno, že to není takový problém. Opak byl pravdou - byl to VELKÝ problém, což mi pak dával dost sežrat. Věřila jsem, že jako vysokoškolsky vzdělaný člověk ví, jak to na VŠ chodí a že některé přednášky jsou povinné kvůli kreditům a zápočtům. Nu, zmýlila jsem se. I přesto jsem byla přijata. Pracovní zkušenost? Krátká, ale intenzivní. Ale to je jiný příběh.

Jednalo se o muj prvni oficialni pohovor v zivote, nevedela jsem tudiz, co poradne ocekavat. Pani personalistka byla sice mila, ale jiz po par tydnech a hlavne naslednych zkusenostech s pristupem jinych firem mi doslo, jak moc neprofesionalni pohovor byl. Moje dosavadni zkusenosti a dovednosti byly odsunuty na vedlejsi kolej. Drtivou vetsinu pohovoru tvoril podrobny popis naplne prace a pracovniho prostredi, jako bych byla jiz prijata a mela se zaucovat. Jiz pri odchodu jsem se mela v podstate vyjadrit, zdali mam o praci vazny zajem (z jejich strany zajem byl) a byl mi prisliben do dvou dnu telefonat ohledne schuzky se zamestnavatelem a email s podrobnym popisem prace. Po tydnu ticha po pesine jsem volala do firmy, abych se zeptala na slibovanou schuzku, a mi bylo sdeleno, ze sef je zrovna nemocny a zatelefonuji mi ihned, jak bude v praci. Za dalsi tyden od tohoto telefonatu mi prisel klasicky neosobni univerzalni e-mail, ze dali prednost jinemu kandidatovi. Perlicka z pohovodu - Pani personalistku nejvice zaujal muj zajem v teraristice a naprosto vazne zacala resit, jaka zvirata to vlastne chovam a jestli nahodou nechovam hady, protoze ty nema sef rad. 🙃

Bolo to už niekoľko rokov nazad.(cca 2019?) Pán, s ktorým som robila pohovor- mám pocit že to bol majitel či jeden z nich, ma úplne dostal jeho prístupom. Už od prvého momentu sa na mňa veľmi zvláštne pozeral, okej ľudia pozerajú všelijako, neriešim. Ale keď sa ma opýtal, či som niekedy robila modelku či fotomodelku a otvorene si ma prezeral, tak som ostala mierne v šoku. Hej niekto si to môže vziať ako kompliment, ale keď sa vás na pohovore vypytuje prečo nie ste modelka a prečo nerobím niečo kde môžem využiť vzhľad, keď vy chcete robiť kávu, je fakt super pristup. Vysvetlenie, že nie, táto sféra ma nezaujíma a nemyslím si že je to pre mňa mu zjavne nestačilo a pohovor sa točil okolo toho ako sa na mňa dobre pozerá a kafe padlo do zabudnutia.

Pohovor probíhal na Praze 9 Bydlela jsem 10 minut od zvolené pobočky. Personalistka mi řekla, ze kdyz bude potřeba jakýkoliv přesčas budu první na ráně, komu budou volat. Dále uvedla, že už se moc neposilaji dopisy a tlačí se na doplňkový prodej. A co bych prodala z jejich sortimentu malému dítěti. Odpověděla jsem, že samotnému dítěti bych nic nenutila, ale doprovodu bych treba nabídla omalovanky nebo časopis, třeba Medu Pusika. Paní to přišlo vtipné a pohovor ukončila. Nevzali mě a ani nevím, jaká byla správná odpověď na tu její otázku.

Já na pohovor dorazila. Personalistka ne. Dodnes se mi nikdo neozval. Už je to rok.

Pohovor byl velmi milý a rychlý, řekli jsme si hned z kraje důležité informace. Na jejich základě jsem pohovor ukončil po deseti minutách, protože firma potřebuje někoho kdo je podstatně zkušenější než jsem já.