Přehled recenzí

Pohovor probíhal online, bylo mi během něj zadáváno mnoho otázek týkající se konkrétních každodenních problémů na této pozici. Bohužel k tomu často nebyly řečeny jak to u nich chodí, jak takovou situaci řeší atd. Takže mi občas nedávalo smysl se na to ptát, když neznám jejich pracovní prostředí a pracovní náplň konkrétních kolegů. Pohovor celkově byl příjemný, na konci mi měla slečna poslat soubor s úkoly k vypracování, k tomu však nedošlo. Měla jsem pocit, že hledají někoho kdo už dělal stejnou práci a ví, jak to chodí. Takový požadavek bohužel ale neodpovídá platovému ohodnocení.

První kolo probíhalo anglicky s týmem v Británii. Dávali otázky, které se hodily k pozici a k přístupu k práci. Poté jsem dostala on-line test v angličtině, který byl na rychlost a na vnímaní. Byly tam grafy, tabulky, počítání trojčlenkou. Asi týden po testu jsem dostala pozvání na pohovor v kanceláři. Byla tady jedna paní z HR týmu. Velmi milá a nadšená. Pohovor trval hodinu a půl. Jeho součástí byl test z Excelu a zkoušení z HR znalostí. Po tomto kole jsem dostala info od náborářky, že se rozhodují mezi mnou a dalším kandidátem. V dalším týdnu jsem dostala info, že nevybrali nikoho a že se to celé spouští odznova.

Do této firmy jsem se nehlásila, zřejmě na mě vzali kontakt z nějaké jiné pozice. Každopádně jsem si řekla, že to zkusím. Velmi mě totiž zaujala paní na prescreeningu, cítila jsem z ní zápal pro věc. Dostala jsem potvrzovací e-mail SMS. Na pohovoru jsme byla já, paní personalistka a dva vedoucí. Celý pohovor proběhl velmi profesionálně. Na mé vtíravé dotazy týkající odpovídali dobře, byla jsme hodně zvědavá, jak to v této společnosti funguje a tak jsem měla mnoho otázek, na které jsem dostala dobré odpovědi. Celou dobu jsem cítila nadšení a zápal pro věc, myslím že zde uspěje opravdu jen ten, kdo do toho dá hodně. Spíše je to pro nějaké mladé nadšence, kteří hledají vstupní pozici do světa HR a chtějí nabrat zkušenosti. O výsledku pohovoru jsem byla informována už další den.

Slečna personalistka byla velmi milá a profesionální, z její strany tady problém nebyl. Bohužel vidím problém v nabízené pozici. Hlásila jsem se na pozici náboráře a na pohovoru jsem zjistila, že musím sedět v kanceláři někdy až do večera a dělat práci i za personalistku, když tam nebude. To by ani tak nevadilo, kdyby pozice nebyla inzerována jako náborář včetně popisu. Na pozici mě nepřijali a přišel mi e-mail, že dali přednost zkušenějšímu kandidátovi. Po měsíci je pozice opět volná.

Hlásila jsem se na pozici, kde nabízeli 40 000 na celý úvazek. Po zavolání, představení firmy a pozice mi bylo sděleno, že za celý úvazek nabízí 32 000 na IČO. Bohužel je tato nabídka na Prahu velmi smutná, víc peněz dostanete i při práce v kavárně. Po rozhovoru s kamarádkou, která pracuje jako PM v jiném start upu jsem zjistila, že se do této firmy hlásila asi před rokem a odmítla nabídku kvůli stejnému důvodu - špatné finanční ohodnocení.

Nedivím se, že tuto pozici obsazovali a možná stále obsazují měsíce. Jednalo se o obyč administrativní SŠ pozici, ale na pohovor se sešla šestičlenná komise, v polovině spustili do AJ (ještě takové té složité) a ještě mu předcházel jakýsi test, kde jste měli vyplnit položky cesťáku kamsi do USA, nacenit jednotlivé položky (wtf?) a pak přeložit nějakou odbornou právničinu do AJ. Jestli si z kandidátů dělají prdel a ještě za ty směšné prachy, tak se jim to daří velice.

Ze samotného pohovoru jsem měl dobrý pocit, zaměřeno bylo více na relevantní věci, příjemné povídání, netočilo se jen kolem zkušeností, náborář a vedoucí oddělení v jedné osobě ho vedl dobře. Na konci pohovoru mě přímo pozval na druhé kolo pohovoru, které mělo proběhnout osobně. S tím, že termín ještě nemá, ale mělo by proběhnout ještě ten týden nebo příští týden a že se ozve. Místo toho mi začátkem dalšího týdne přišel automatický zamítací email ze systému bez omluvy, bez jediného vysvětlení a bez zpětné zpětné vazby. Na moji reakci už nijak nereagoval.

Pokud hledáte práci, kde máte pohovor venku mezi puchnoucím shnilým ovocem a zeleninou, tak gratuluji – právě jste ji našli. Paní náborářka (jestli se tomu tak dá říkat) se mnou vedla pohovor pod širým nebem, přičemž bylo očividné, že moje CV ani nečetla. Ptala se mě, co jsem dělal za pozice a kde jsem pracoval, zatímco měla před sebou zápisník a propisku – ale neobtěžovala se do něj napsat ani čárku. Zato se usmívala a horlivě mi vyprávěla, jak je kolektiv skvělý a jak je tam všechno super. Realita? Odpolední směny byly jako ruská ruleta – nikdy jste nevěděli, jestli skončíte v půl desáté večer, nebo ve tři ráno. Autobus? Jezdil jednou za 45 minut, takže jsem si musel brát taxi, které mi samozřejmě nikdo neproplatil. Když už jsem se snažil něco naučit, kolegyně, která mě měla zaučovat, mi opakovaně říkala, že tahle práce je spíš pro ženy než pro chlapy – přestože v inzerátu bylo jasně uvedeno, že je vhodná pro muže i ženy. Navíc byla dost nepříjemná a bylo vidět, jak ji štve, že se pořád ptám na věci, které jsem se měl naučit. Výhody? No, mohl jsem si koupit ovoce a zeleninu se slevou, což se docela hodilo, protože za ty peníze to fakt nestálo. Pracoval jsem tam týden a to bohatě stačilo. Pokud máte jinou možnost, berte ji – za tenhle zážitek vám nikdo poděkovat nebude.

Poslal jsem CV na pozici Team Leader obchodního týmu a po pár dnech mi volala Unit manažerka, že by měla zájem o osobní pohovor. Fajn, říkal jsem si, proč ne. Dorazil jsem tedy na místo a... no, čekal jsem něco úplně jiného. Začalo to dotazníkem – jestli kouřím, kolik mi je let, a dokonce chtěli telefon na referenci. Pak přišla perlička: osobnostní test, kde člověk musel vybírat mezi vlastnostmi jako motivující, odhodlaný, vůdčí, uzavřený, stydlivý... a těch řádků bylo snad třicet. Smysl? Nejistý. Samotný pohovor proběhl s HR dámou, zatímco druhá slečna tam jen seděla a mlčela. Zhodnotily, že mám dobré CV, ale odpověď? Tu jsem si měl zavolat sám. No dobře, zavolal jsem v pátek. Odpověď? „Aha, zavolejte v pondělí.“ Zavolal jsem v pondělí a dozvěděl se, že nemám dostatek zkušeností s přímým prodejem. Připomínám, že jsem v pojišťovnictví pracoval pět let jako prodejce, supervizor a team leader dvou prodejních týmů. Takže buď moje zkušenosti zmizely v černé díře jejich HR procesu, nebo prostě potřebovali někoho, kdo jim jen vyplní dotazník. Každopádně, profesionální přístup vypadá jinak.

Byl to můj uplně první pohovor a musím říct, že byl velice příjemný. Zpětně bych odpovídala jinak a byla méně nervózní. Celou dobu jsem měla za to, že to mám, i přes moji nervozitu, ale...Na to, že to byla pozice vhodná i pro lidi bez praxe, tak mě překvapil telefonát další den, s tím, že vybrali někoho kdo už má zkušenosti s call centrem. Chápu to, ale jak má s takovou člověk získat praxi?

Pohovor byl fajn, dokud se nepřidali 2 zaměstnanci (muž a žena) k personalistce. Jakmile jsem cokoliv odpověděla, tak se personalistka a žena začaly hloupě usmívat a posmívat se mým odpovědím. Jediný kdo byl v pohodě byl ten muž, se kterým jsem vedla kratší rozhovvor v angličtině.

Pohovor měl být pro firmu Elonga (nenalezeno v rejstříku a dohledáno, že jde o firmu mySASY a.s.). Po té, co jsem v prosinci odeslal svoje CV se dlouho nic nedělo. Pak mi v polovině února volal pán v sobotu odpoledne a chtěl se mnou dělat okamžitě online pohovor. To jsem nepřijal a domluvil se s ním na pondělí ráno. Pán mi hned nabídl tykání, ale choval se divně. Pořád chodil před kamerou sem a tam, takže jsem většinou viděl jen zeď. Občas ale strčil celý obličej na kameru až jsem se lekl. Na konci pohovoru říkal, že kdybych měl jakýkoliv dotaz, mám mu napsat na email. Napsal jsem druhý den dotaz ohledně vybavení v kancelářích a od té doby (skoro 3 týdny) bez reakce.

Pohovor sám o sobě byl v pohodě, i když se mě pán zeptal na osobní otázku, která ho vůbec nemusí zajímat. Horši bylo to, že po pohovoru řekl, že se do konce týdne ozve (pohovor byl v úterý) a měsíc jsem neslyšela nic. Napsala jsem 3 maily a až na ten poslední odpověděl, že pozice je obsazená, ale že si nechává můj kontakt po projevení zájmu i po pohovoru.

Třikrát a dost? Možná spíš třikrát zbytečně. Svůj životopis jsem na Alzu poslal celkem třikrát. První dvě odpovědi byly klasické: "Děkujeme, ale momentálně pro vás nemáme pozici." No dobře, stává se. Po půl roce jsem to zkusil znovu a tentokrát se mi ozvala HR s otázkou, co bych rád dělal. Odpověděl jsem, že bych se viděl jako projektový nebo procesní specialista, ale že bych se nebránil ani segmentu IT – například jako IT tester nebo Scrum master. A odpověď? "Někdo se vám do týdne ozve." Fajn, říkal jsem si. Jenže překvapení! Nikdo se neozval. Zkusil jsem tedy jinou cestu – přidal jsem si HR z Alzy na LinkedIn a napsal jí zprávu. Odpověď? "Pro vás nemáme pozici." Tak jsem se slušně zeptal: "Proč mi tedy vaše kolegyně říkala, že se mi někdo do týdne ozve?" Odpověď? Žádná. Možná proto, že na to nešlo nic smysluplného říct. Takže jestli máte rádi náborové hry na kočku a myš, směle do toho. Já už to ale zkoušet nebudu.

Pán, který se mnou pohovor vedl v lednu, se mě zeptal, kdy můžu nastoupit. Jelikož výpovědní lhůta je 2 měsíce, tak bohužel nemůžu dřív jak v březnu. Říkal mi, že rozumí a že se mi ozve, jak dopadnou další kola pohovorů a případně by na mě počkali. Je březen, pozice stále visí na webu a mně se nikdo, ani po urgenci, neozval.

Pohovor probíhal přátelsky. Rychlé jednání po odeslání životopisu, ale. Ve firmě hraje roli nejspíše věk uchazeče, jelikož na vypracované materiály byla jasná vazba: Kdybyste toto navrhl jako zaměstnanec u nás, dostal byste od šéfa pár facek. Mohlo to být způsobeno mým věkem jako uchazeče, jelikož si myslím, že k někomu staršímu by si toto vedoucí výběrového řízení nedovolili. Velmi špatná zkušenost, ale prostředí a vše okolo bylo supr.

Dne 5.2. jsem odslala životopis a motivační dopis. Hned nato jsem obdržela automaticky generovaný e-mail o přijetí mých dokumentů, ale nikdo se neozval. Je to již skoro měsíc. Mimochodem, tu pozici mají stále vypsanou.

V podstatě si mě pozvali, aby si ze mě udělali srandu. Nabírali přes rektutéra, ten ani nechtěl zmínit název firmy předem.

Tohle byl jeden z těch méně povedených pohovorů. Firma se nachází v Office Parku Hadovka, má tam (asi v pronájmu) jednu maličkou místnost, kde je všechno centrum dění, necítila jsem se tam vůbec komfortně. Nevím jak to mají ostatní uchazeči o práci, ale nabídku vody či kávy považuji za zcela běžnou záležitost. Toho se mi nedostalo. Usazena jsem byla do křesla, pohovor vedl sám ředitel společnosti, který si žoviálně sedl přede mne na gauč. Co mi přišlo vyloženě hloupé, bylo, že po celou dobu našeho rozhovoru byla přítomna i jeho kolegyně, takže to všechno měla jako na dlani a mohla poslouchat o čem se bavíme. Případně telefonovala nebo něco tiskla, takže to dost rušilo. Obzvlášť nevhodné mi přišlo, že s ní v průběhu pohovoru pan ředitel občas prohodil i pár slov, jako bych tam ani nebyla. Třešničkou bylo zjištění, že pozici, kterou bych vykonávala, nyní vykonává krizový manažer (???), který má prý zlepšit běh firmy a trochu zmodernizovat některé procesy. Dále že je potřeba být aspoň jednen týden v měsíci na telefonu "v pohotovosti" a to klidně i v nočních hodinách a navíc, že někdy holt bude třeba být v této pohotovosti i v sobotu. No, děkuji, neprosím si. Na závěr jen dodám, že přestože se pohovor konal v únoru a od března už bych mohla začít pracovat, pozice by byla volná až od dubna. Celkově firma působila dojmem zamrznutí v čase. No řekněte, kdo dneska generuje faktury ve Wordu nebo Excelu? Ale to snad krizový manažer brzy vysvětlí.

Firma sídlí v krásném domě a prostory působily moderně. Měla jsem trochu problém společnost najít. Pohovor byl příjemný, recruiter mi představil firmu a čím se zabývá, poté vysvětlil náplň práce. Jedinou nepříjemností bylo čekání na výsledek, ale byla jsem aspoň předem upozorněna, že budu čekat dva týdny kvůli dovolené. Přijata jsem sice nakonec nebyla, ale celkově hodnotím pozitivně.